Khao Sok 2004 - výprava první
První výprava do deštného pralesa Khao Sok v prosinci 2004. O tom, jak to
všechno začalo, jak jsme se seznámili s pralesním průvodcem, a proč jsem se
tam potom tolikrát vracel. 
Kdesi v pralese
1. den - Na vlastní pěst
Do národního parku Khao Sok přijíždíme autobusem ze Surathani. První den
vyrážíme do pralesa na vlastní pěst a hledáme vodopád. Džungle, kopce, skály,
potoky plné rybek, jedna opice, ještěrky 30 cm velké, motýli, velcí motýli,
cikády, kobylky, brouci, velcí brouci, hodně velcí brouci, spousta rostlin,
velkých stromů, a lián… ale vodopád nikde. Vždycky je tam značka “waterfall
2 km” a když tam přijdete, tak tam není buď nic a nebo zase “waterfall 1 km”
úplně jiným směrem a tam zase nic. Ale i tak to bylo fajn. 
Velký brouk 
Hodně velký brouk 
Přerostlá
ještěrka
2.den - Výprava na jezero
Večer se u piva seznamujeme s jedním místňákem, ze kterého nakonec vypadne, že
je pralesní průvodce. Nabízí nám, že nás zítra vezme na jezero. Souhlasíme.
Skupinové foto s
pralesním průvodcem Jedeme napřed autem k jezeru, pak asi 2h lodí na základnu
(bambusové chatrče plovoucí na jezeře). Tam se najíme a vyrážíme do jeskyně,
která je odsud asi kilometr lodí a pak 2 km pěšky. Lodí směrem k jeskyni
Nic takového jsem před tím neviděl. Jeskyně, velká, že by jí projel tank,
protéká jí říčka a jak se jeskyně postupně zužuje, tak už je říčka jedinou
cestou, takže se brodíme a nakonec musíme plavat, občas skočit do nějaké tůňky
a asi po hodině vyjdeme na druhé straně hory. 
Pohled z jeskyně
Pozn.: Foťák mi odmítal fotit ve tmě, takže pořádně jsem tu jeskyni nafotil až v r. 2013.
Gibon!
Po cestě zpátky hledáme gibony. Když se něco šustlo ve větvích, náš průvodce
vždycky ukázal prstem nahoru a řekl “Gibon!”. Ale žádného jsme nikdy neviděli,
protože žijí vysoko ve stromech. A protože náš průvodce byl celkem vtipálek a
zároveň trochu lidový vypravěč , tak už jsme si zněj dělali srandu a taky
jsme vždycky někam ukázali se slovy “Gibon!”. Ale většina opic, které jsme
viděli, byli makakové. 
Makak na stromě
Závěr
Tygry, ani slony jsme něviděli, jsou k vidění jen v období dešťů. Hady taky ne. Ale kousla mě dneska pijavice. Teklo ze me krve jak z vola. Ani ne tak moc, jako dlouho, protože ona do vás pustí nějakou látku, která zabraňuje srážlivosti krve. Trvalo to asi půl hodiny, než to přestalo. Víc času na Khao Sok nemáme, za tři dny nám letí letadlo domů a bohužel musíme zpět do Bangkoku. Ale do pralesa Khao Sok se prostě musím ještě jednou vrátit.
Přehled výprav do národního parku Khao Sok:
- Prosinec 2004 - jak to všechno začalo
- Říjen 2005 - na sever jezera
- Květen 2007 (zatím nepublikováno)
- Listopad 2013 (zatím nepublikováno)
Když se mě někdo zeptá, co se mi v Thajsku líbilo úplně nejvíc, tak řeknu deštný prales Khao Sok. V průběhu let jsem tam podnikl 4 výpravy, na kterých jsem zažil pokaždé něco jiného. Nemohu zaručit, že během jediné výpravy uvidíte totéž, ale mohu zaručit, že se vám Khao Sok bude líbit.